Spánková Paralýza.
Otevřel jsem oči. Nehnutě jsem poslouchal svoje okolí s pocitem, že je se mnou někdo v místnosti a sleduje mě.
Chtěl jsem se otočit a zvednout hlavu, abych se mohl rozhlédnout ale nemohl jsem.
Neviditelná ruka "něčeho" mě držela celou svojí váhou. Zarážela můj obličej hlouběji do polštáře, svírala mi hrdlo a já byl totálně ochrnut strachem.
Jakýkoliv vzdor se setkával jen s ještě větší panikou toho, že nemůžu nahlédnout do očí té bytosti/osoby a umřu v nevědomí.
Po několika hodinách boje (ve skutečnosti to celé mohlo trvat sotva pár minut) jsem si pomalu začínal uvědomovat, co se zrovna odehrává.
Strach a zmatek vystřídala odevzdanost.
Mohl jsem konečně usnout.