[Essay] Proč bohatí lidé sbírali divné věci?
Toto je Museum Wormianum, Kabinety kuriozit (Wunderkammern) dánského lékaře s poněkud nešťastným jménem Ole Worm. Najdete zde všemožné podivné a exotické věci: zkameněliny amonitů staré desítky milionů let, bludné plody z tropické savany v Brazílii, čínský geomantický kompas, humanoidního automata schopného pohybovat se po místnosti a samozřejmě roh jednorožce.
Wormův kabinet kuriozit neboli Wunderkammer je jedním z mnoha, které se v 16. a 17. století objevily po celé Evropě - prostory věnované eklektickým sbírkám panovníků, institucí i zámožných učenců a profesionálů, jako byl právě Worm. Každý z nich byl jiný a odrážel zájmy i osobnost svého tvůrce, ale všechny obsahovaly divy toho či onoho druhu: předměty vzácné, krásné i bizarní.
Motivy sběratelství
Otázkou je proč. Co stálo za popularitou těchto zvláštních míst právě v této době? Když za tuto nitku zatáhnete, ukáže se, že kabinety kuriozit představují průsečík prakticky všech tektonických změn raného novověku v Evropě. Ztělesňují to dobré i to méně dobré na těchto proměnách, stejně jako to sobecké i nezištné v samotném aktu sběratelství.
Zpočátku byly takové sbírky výhradní doménou panovníků a církve. Pro krále a knížata sloužilo vlastnictví tolika přírodních i umělých divů z celého světa jako doklad jejich pozemské moci a dalekého dosahu jejich říší v novém věku objevů, globalizace, komercializace a kolonialismu. Později, když začaly vlastní sbírky shromažďovat i nekrálovské elity, měly mnohé z nich podobné pohnutky - vytvářely kabinety, aby demonstrovaly své bohatství a odborné znalosti. Jak píší Lorraine Daston a Katherine Park, cílem bylo přenést pocit úžasu ze samotných předmětů na jejich vzdělaného a vytříbeného majitele.
Vědecká revoluce
Pro vznik kabinetů však existovaly i ušlechtilejší důvody. Šlo o období vědecké revoluce, kdy myslitelé přehodnocovali své spoléhání na antickou moudrost ve světle všech nových věcí, které denně přicházely z celého světa. Jaký byl důvod, píše Steven Shapin, věřit antickým limitům faktického poznání? Každý den se objevovaly nové jevy, o nichž starověké texty mlčely. K růstu skutečného vědění bylo podle filozofů jako Francis Bacon zapotřebí nikoli vykládat staré texty, ale pořizovat inventář nových faktů.
V roce 1594 sepsal Bacon pojednání, v němž fiktivnímu vládci radil vybudovat čtyři památníky vědění:
- knihovnu
- botanickou zahradu
- laboratoř
- “krásný a obrovský kabinet, v němž bude shromážděno vše, co lidská ruka znamenitým uměním či strojem vytvořila vzácného v látce, tvaru či pohybu; cokoliv, co zplodila jedinečnost, náhoda a proměnlivý běh věcí.”
Byl to náčrt i zdůvodnění kabinetu kuriozit. Bacon byl obzvláště fascinován novými, vzácnými a neobvyklými přírodními úkazy, protože právě tyto výjimky a anomálie měly lidi probudit a ukázat jim nedostatečnost tradičních aristotelských teorií o fungování světa. A když všechny tyto anomálie shromáždíte na jednom místě, potřeba nových metod a teorií se stane neodkladnou.
Příroda versus lidský um
Stejně důležité jako kladení různých přírodních divů vedle sebe bylo i propojování přírodního a umělého. Právě v kabinetu kuriozit se podle Daston a Park odvěký protiklad mezi uměním a přírodou nejprve rozostřil a posléze zcela rozplynul. Pro nás je tento protiklad dnes už těžko pochopitelný, ale pro lidi žijící ve středověku a renesanci představovaly přírodní a umělé výtvory zásadně odlišné kategorie. Přírodní věci v sobě nesly životní podstatu, kterou umělé postrádaly. V 16. a 17. století se tato hranice zhroutila, když evropští přírodní filozofové začali fungování přírody chápat mechanisticky - jako stroj. Možná přírodní svět fungoval jako mimořádně důmyslný hodinový stroj s Bohem v roli nejvyššího hodináře. Jak napsal René Descartes: “Není žádného rozdílu mezi stroji sestrojenými řemeslníky a rozličnými tělesy, jež utváří sama příroda.”
Sousedství přírodního a umělého v kabinetu kuriozit bylo katalyzátorem i produktem tohoto nového způsobu myšlení.
Symbolika v předmětech
Právě proto má předmět jako tento tak zásadní symbolický význam. Jde o pohár z loděnky (tzv. nautilus cup), který můžete spatřit v National Gallery of Art ve Washingtonu D.C. - jeden z mnoha, které v tomto období vznikly. Samotná číše je vyrobena z velkolepé spirálovité schránky loděnky, druhu hlavonožce, jenž se nezměnil po více než 500 milionů let. Schránka pocházející z Indo-Pacifiku doputovala na palubě holandské obchodní lodi přes půl světa do Amsterdamu, kde na její vnější povrch kolem roku 1650 řemeslník vyryl nádherný motiv ryb, ptáků a rostlin. O dvě desetiletí později byla ve Švédsku zasazena do krásné montury ze zlaceného stříbra zobrazující sirénu plující po moři. V tomto předmětu nejsou divy přírody a divy lidského umění jen postaveny vedle sebe - jsou přímo sloučeny v jedno.
Navazování kontaktů a výměna vědění
Tyto komnaty byly místy, kde mohl panovník demonstrovat svou moc, kupec stavět na odiv své bohatství a lékárník dávat najevo svou odbornost. Byly to však také prostory inspirace, navazování kontaktů a výměny poznatků. Byly uspořádány nejrůznějšími způsoby, ačkoliv ani zdaleka nedosahovaly přísného řádu moderních muzeí, jejichž jsou předchůdci. Právě tato směsice, tato hravost a provokativnost však byla tím, co jim dávalo hodnotu v očích raně novověkých učenců hledajících nové souvislosti a cesty, jak prolomit prastaré myšlenkové vzorce.
Úpadek éry kuriozit
V 18. století, s nástupem vrcholného osvícenství, začala popularita kabinetů kuriozit upadat. Zanedlouho se, jak poznamenávají Daston a Park, hranice mezi uměním a přírodou znovu objevila, tentokrát však byla vymezena na estetickém, nikoli ontologickém základě. Moderní muzea oddělila přírodovědu od umění, z něhož se stalo krásné umění, a v rámci těchto kategorií vznikla řada dalších podkategorií, každá s vlastním prostorem. Skutečně bizarní věci byly mezitím vytlačeny na poutě a do cirkusů.
Odkaz úžasu
Nakonec to byla právě vědecká revoluce - hnutí, jež kabinety kuriozit pomohly inspirovat a rozvíjet -, která je rozložila.
Tak už to zkrátka někdy chodí. V době svého největšího rozkvětu musely být kabinety kuriozit úchvatnou podívanou - přinejmenším pro těch několik málo bohatých a vyvolených, kteří k nim měli přístup. Dnes rozumíme fungování světa nesrovnatelně lépe než i ten nejbystřejší učenec raného novověku, ale bez ohledu na to, kolik toho víme, touha a potřeba žasnout v nás zůstane navždy.
