Seru na tebe, neděle
Bohnice, 22:30 UTC
Součástí toho, proč stojí neděle tak za hovno, je jak se před vámi neodmyslitelně odhaluje nedostatek volného času.
Neviditelná ruka, která svírá mé břicho, drtí mi žaludek svojí železnou rukavicí a krmí svojí iracionální chutí k dlouhému požadovanému nočnímu úspěchu, který by mě zachránil od toho, abych se s tím pocitem nemusel vypořádat.
Ale, ale...
V průběhu let jsem se snažil přijít na nějaký hack, který by zaplnil tuto nekonečnou prázdnotu, snadnými a reprodukovatelnými úspěchy.
Pravda je, žádné jednoduché triky neexistují.
Přesto jsem v posledních měsících ocenil nastavení malých, ryze osobních cílů.
Jedním z příkladů je tvorba vlastních Zkratek do telefonu nebo prosté psaní blogu. Bez ohledu na to, jak moc jste zdatní nebo zkušení, když se vyzbrojíte trochou trpělivosti, selským rozumem a občas si necháte poradit od umělé inteligence, dokážete si poskládat šikovnou automatizaci, co vám reálně ulehčí den, nebo ze sebe aspoň smysluplně vypsat myšlenky.
Slibuji.
Dá se k tomu přistoupit tisíci různými způsoby, ale obvykle na vás u toho nebudou lidé křičet, jak moc musíte být v prdeli, když si nějaký proces nastavíte trochu krkolomně po svém a ne přesně podle dokonalé programátorské příručky. Je to zkrátka jen váš píseček.
Každopádně, den ještě neskončil a já možná přijdu s revolučním nápadem nebo napíšu text, který konečně trefí hřebíček na hlavičku (niché)1..
Nebo bych se mohl nakonec jen ponořit do ladění nějaké další drobné automatizace čistě pro svůj vlastní život a snažit se tím přehlušit ten věčně nekontrolovaný impostor syndrom..2
Nebo stačí jednoduše přijmout, že neděle je jen další běžný den.
