Metafyzika zbytečnosti: Proč je změna času existenciální teror pro mozky s ADHD a BPD
Každého půl roku se probudíme do reality, kde se společnost hromadně dohodne, že zfalšuje čas. Někdo na úřadě prostě luskne prsty a řekne: "Od zítřka je osm hodin ráno vlastně devět." A my to jako poslušní aktéři absurdního divadla přijmeme, protože to tak přece děláme od dob, kdy jsme potřebovali za denního světla okopávat řepu.
Z čistě filozofického hlediska je posouvání času fascinující ukázka Foucaultovy biopolitiky - absolutní snaha institucí kontrolovat a disciplinovat fyzická těla obyvatelstva tím, že jim vnutíme arbitrární chronometrii. Z praktického hlediska je to ale čistý, neředěný institucionální gaslighting. A pro lidi s ADHD nebo hraniční poruchou osobnosti (BPD)? Pro ty je to každoroční jízdenka do pracovního a emocionálního pekla.
Časoprostorový kolaps a ADHD
Francouzský filozof Henri Bergson velmi trefně rozlišoval mezi objektivním časem (tím, co měří hodinky) a "la durée", neboli prožívaným časem. Pro běžného neurotypického jedince je to zajímavá akademická debata. Pro člověka s ADHD je to definice jeho každodenního fungování.
Lidé s ADHD žijí v binárním vnímání času: existuje pouze "teď" a "ne teď". Náš dopaminový systém a exekutivní funkce jsou v podstatě domeček z karet, který drží pohromadě jen díky pečlivě vybudovanému lešení rutin. Když posunete čas, to lešení prostě spadne.
Co se reálně děje v ADHD mozku, když se posune čas:
- Kolaps pracovní paměti: Hodina sem nebo tam zní banálně, ale pro mozek, který mapuje svůj výkon na sluneční svit a úroveň únavy, je to jako DDoS útok na exekutivní funkce.
- Cirkadiánní anarchie: Naše už tak křehká schopnost jít spát a vstávat ve stejnou dobu je zničena. Je to, jako byste Sisyfovi v půlce kopce nenápadně vyměnili kámen za obří želatinovou kostku. Fyzicky to neutlačíte a ještě u toho vypadáte směšně.
- Rozpad hyperfokusu: Narušení rytmu znamená dny až týdny neschopnosti se soustředit, protože tělo neustále řeší kognitivní disonanci mezi tím, co říká biologické tělo, a tím, co ukazuje kalendář v Outlooku.
Emocionální ruská ruleta a BPD
Pokud je u ADHD problémem produktivita, u BPD jde o holé přežití. Základním kamenem léčby a stabilizace hraniční poruchy osobnosti je předvídatelnost a stabilita. Stoici jako Seneca by nám možná poradili, ať vnější okolnosti přijmeme s klidem a soustředíme se na vnitřní pevnost. Seneca ale evidentně nikdy nezažil pondělní ranní stand-up meeting po přechodu na letní čas, kdy máš pocit, že tě opustil celý vesmír.
Spánek je pro lidi s BPD absolutně kritický. Ztráta byť jen jediné hodiny spánku a narušení biorytmu působí jako brutální spouštěč:
- Vláda amygdaly: Spánková deprivace u BPD znamená, že se z prefrontální kůry (centra racionálního uvažování) stává opuštěné parkoviště. Kontrolu přebírá amygdala a každá neutrální zpráva na Slacku najednou vypadá jako osobní útok a důkaz, že vás všichni nenávidí.
- Ztráta emocionální permanence: Narušený biorytmus zhoršuje úzkost a prohlubuje pocit prázdnoty. Mozek je vyčerpaný a nemá kapacitu regulovat výkyvy nálad.
- Kaskádové selhání: Únava vede k impulzivitě, impulzivita vede ke špatným rozhodnutím v práci i ve vztazích, a to následně kytičkově zacyklí pocity viny a selhání.
Konec iluze
Tvrdit, že posouvání času má v 21. století nějaký reálný ekonomický benefit, je stejný omyl jako věřit, že Descartesova šišinka mozková je sídlem duše. Je to přežitek, který nás nutí hrát si dvakrát ročně na bohy s vlastní fyziologií.
Společnost se tváří, že duševní zdraví je priorita, ale přitom nás dvakrát do roka nutí procházet kolektivním jet lagem jen proto, že jsme příliš líní změnit sto let starou vyhlášku. Možná je načase přestat ohýbat biologickou realitu podle hodinových ručiček a uznat, že jediný, kdo z posouvání času profituje, jsou výrobci kávy a terapeuti.
TL;DR:
Změna času je biopolitický nesmysl, který zbytečně ničí cirkadiánní rytmus. Pro lidi s ADHD to znamená kompletní zhroucení exekutivních funkcí a pro lidi s BPD je to ztráta spánku, která funguje jako spouštěč těžké emocionální dysregulace. Je to jako zkoušet nainstalovat nový software do hardwaru, kterýmu jste právě odpojili chlazení - zbytečné, destruktivní a v dnešní době naprosto absurdní.