Das Man nosí bavlnu
Proč vlastně lidstvo tak nesmyslně fetišizuje módu? Kdybych si koupil nějaké fakt luxusní hadry a vyrazil v nich na párty, jsem v celé té místnosti doslova jediný subjekt, který reálně nevidí, co má na sobě. Ledaže bych celou dobu chodil se sklopenou hlavou a zkoumal vlastní tkaničky. Jak by podotkl George Berkeley se svým esse est percipi (být znamená být vnímán), existence mého outfitu je zcela závislá na kognitivním aparátu ostatních – moje vlastní empirická zkušenost s ním je čistá nula.
Klidně bych mohl nakráčet na večírek v kompletním klaunském make-upu. A dokud by kolem nebyla zrcadla (zdravíme Lacana a jeho zrcadlové stádium) a všichni zúčastnění by udržovali společenskou smlouvu a dělali, že je to normální, neměl bych sebemenší tušení, že na sobě vůbec něco mám.
Navíc, v konečném důsledku je to stejně fuk. Vypadám totiž skvěle úplně ve všem.
Celé projevování, především online, je přesně takové. Proto ho tak nerad dělám. Neřekl bych, že je to vyloženě patologická obsese samým sebou, ale rozhodně je to sebedůvěra, kterou bych na střední absolutně postrádal. Foucault by sice namítal, že se dobrovolně vystavuji digitálnímu panoptiku a nechávám se formovat dohledem davu, ale hej – zjevně to funguje líp než jakákoliv středoškolská snaha zapadnout.
Matka mi k Vánocům koupila tričko s Pokemony. A jako jasně, mám Pokemony docela rád, ale nepotřebuju tu informaci nutně inzerovat celému vesmíru. Na střední bych si na sebe nevzal absolutně nic, co by bylo byť jen okrajově geekovské. Příliš jsem se tehdy děsil Heideggerova konceptu "Das Man" – toho neviditelného, všudypřítomného diktátu "co by tomu řekli lidi".
Zato dneska? Klidně vyrazím ven, aniž bych si vůbec uvědomil, že mám na sobě třeba zaklínačské tričko. A když mi to konečně dojde, obvykle si jen řeknu: "Hm. To je trochu trapas." Ale vzápětí to spláchnu s čistě camusovským přijetím absurdity: "Eh, jsem Antonín, koho to zajímá?"
Když byla matka v mém věku, už dávno měla dítě a poslušně plnila Kierkegaardovo etické stádium existence.
A pak jsem tady já...
...ve svém tričku se Zaklínačem.