Chybí mi chodit na filmy
Chybí mi chodit do kina. Chybí mi absolvovat KVIFF.
Chybí mi ty davy lidí a vůně smažených věcí ze stánků před Thermalem.
Chybí mi víkendové plánování, na které filmy zajdu, které stojí za shlédnutí a jak si to vše časově uspořádat, abych toho stihl co nejvíc.
Chybí mi vystávání na filmy, na které jsem nesehnal lístek a chybí mi dobíhání filmů, na které jsem sehnal last minute lístek.
Chybí mi ten stres, radost a hype kolem toho všeho.
Chybí mi silent disco.
Chybí mi zklamání a smutek z filmů, u kterých jsem měl očekávání a radostné překvapení u snímků, které mě potěšily.
Chybí mi vycházet z půlnočních projekcí, do klidného centra Varů, kde se zdržuje jen několik hloučků opilých lidí nebo dalších nightcrawlers, kteří za nočního klidu a letní vůně vstřebávají cokoliv, co zrovna viděli.
Chybí mi jen sedět na konci filmu, který ve mně zanechal ten melancholický pocit a snažit se ho vstřebat.
Chybí mi zapomenout na všechny problémy, na okolní svět, po několik hodin a jen se nestarat.
Filmy jsou pro mě rituál, který mě oprostil od všech strastí a pomohl mi s mým mentálním zdravím.
Vážně mi chybí chodit na filmy.