Bytí a Primalex: Metafyzická pitva botanického teroru, komářího snobství a naší absolutní bezvýznamnosti
Lidstvo strávilo poslední tři tisíciletí budováním grandiózních ontologických systémů. Od Platónových idejí přes Descartův nezpochybnitelný subjekt až po Hegelova absolutního ducha jsme se neustále přesvědčovali o vlastní výjimečnosti a racionální suverenitě. Jenže pak se podíváte na syrovou realitu všedního dne a celá ta antropocentrická pýcha se zhroutí jak domeček z karet.
Následující řádky nejsou ničím jiným než pitvou naší každodennosti - sbírkou drobných, naprosto absurdních trhlin v naší sdílené realitě. Dokazují totiž jediné: jako druh jsme možná schopni rozštěpit atom a létat do vesmíru, ale v jádru jsme jen zmatená biomasa, kterou šikanují pokojové rostliny, elitářští komáři a naše vlastní neschopnost dokázat webovému prohlížeči, že nejsme mixér.
Květiny neznají koncept konsensu
Na Redditu nedávno někdo utrousil, že nás rostliny vlastně permanentně „znásilňují“. Pyl je totiž doslova květinové sperma, které nám bez jakéhokoli souhlasu vniká do dýchacích cest. Z pohledu Schopenhauerovy slepé a iracionální Vůle k životu je to naprosto dokonalé - příroda se prostě chce množit a vaše tělesná autonomie je jí ukradená. Je to čistý, nekonsensuální biologický teror.
Z existenciální samoty vás vyléčí roztoči
Prý na vašem těle žije stejný počet tvorů, jako je lidí na Zemi. A radši ani nechtějte vědět, co se právě teď odehrává ve vaší posteli. Ta epistemologická nejistota - protože to víme, ale nevidíme to - je na tom vlastně to nejhorší. Znamená to totiž, že každou vteřinu na vás umírají mikroorganismy. Od chvíle, co tohle čtete, jich na vás vyhaslo aspoň dvanáct. A dost možná se u toho stihli spářit přímo na vašich očních řasách. Mikroorganismus? Spíš mikro-orgasmus.
Můžete to brát dvojak. Buď přijmete Sartrovu tezi, že „peklo jsou ti druzí“ (a ve vaší posteli je jich miliarda), takže se už nikdy nedrhnete dočista. Nebo vás to naopak utěší: v té prázdné posteli vlastně nikdy nejste sami. Spíte s miliardami cizinců, ty poběhlice.
Baudrillardovo simulakrum a marný boj s CAPTCHOU
Znáte to, jak po vás weby chtějí opsat zdeformovaná písmena, aby se ujistily, že nejste robot? Říká se tomu CAPTCHA. Některé z nich jsou tak neřešitelné, že člověk chtě nechtě sklouzne k descartovské skepsi a začne pochybovat: „Jsem já vůbec člověk? Nemám náhodou křemíkovou duši?“ Chtěl jsem jen poslat e-mail, ne dekonstruovat svou vlastní identitu! Na existenciální krizi kvůli Club Penguin jsem fakt nebyl připravený. (Pardon, tenhle vtip je mrtvý - stejně jako Club Penguin).
Ale čistě hypoteticky: Co kdybychom žili v robotické společnosti a roboti by museli dokazovat, že nejsou lidé? Jejich CAPTCHA by podle mě byla optická iluze. Systém by jim ukázal dvě čáry a zeptal se: „Dokaž, že nejsi ten chybový kus masa, a řekni, která čára je delší.“ Optické iluze jsou vlastně CAPTCHA pro lidi. Ukazují nám, jak tragicky nespolehlivý je náš fenomenologický aparát.
Prostorová klaustrofobie s válečkem v ruce
Pokaždé, když vymalujete pokoj, trochu se zmenší. Pokud na vymalování padne jedna plechovka barvy, pokoj se zmenší přesně o její objem. Fyzicky jste vnesli hmotu dovnitř, rozetřeli ji po stěnách, ale už ji nikdy nevynesli ven. Kant by z toho měl radost - váš apriorní čistý názor prostoru byl právě empiricky narušen a zredukován Primalexem.
Vdechování reality až do úplného zmizení
Pokaždé, když k něčemu přičichnete, nasajete do nosu molekuly z daného objektu - jedině tak ho váš mozek dokáže detekovat. Z pohledu antického atomismu (zdravíme Démokrita) to znamená absurdní, leč logický závěr: pokaždé, když k něčemu čicháte, ta věc se stává nepatrně lehčí. Doslova do sebe luxujete její fyzickou podstatu, atom po atomu.
Krevní degustace pro komáří elitu
Věděli jste, že komáři preferují krevní skupinu 0 víc než jakoukoli jinou? Znamená to, že naše krev chutná odlišně? Jak komáři vůbec vnímají tyhle biologické nuance? Mají snad pocit, že se lidé vyrábějí v různých příchutích?
Představte si, že by existovaly komáří restaurace, kde by menu tvořily čistě krevní skupiny. Rozhodně by tam fungovala tvrdá třídní stratifikace. Umím si živě představit, jak jeden komár s bourdieuovským opovržením utrousí: „Ach, vidím, že piješ nulku negativní. Hmph. Typické, tu pije každý plebejec.“
Kognitivní disonance moderního rodičovství
Lidé tak nějak chápou (nebo aspoň ti zodpovědní majitelé psů), že byste si neměli pořizovat štěně, když pracujete na plný úvazek a nemůžete si vzít volno na jeho výchovu. Přesto tytéž bytosti naprosto bez mrknutí oka zplodí děti, zatímco oba partneři dřou od devíti do pěti. Z hlediska aplikované etiky - přesněji řečeno optikou Petera Singera - je to fascinující kognitivní disonance. Systém, ve kterém jsme eticky opatrnější s adopcí zlatého retrívra než s vrhnutím vlastního druhu do soukolí pozdního kapitalismu, je prostě brilantně absurdní.
TL;DR:
- Rostliny kašlou na váš souhlas.
- Z pohledu roztočů jste jen masivní matrace.
- CAPTCHA je nástroj k vyvolání existenciální krize.
- Každou vrstvou barvy se blížíme k zániku prostoru.
- Čicháním ničíte vesmír.
- Krevní skupina 0 je komáří ekvivalent levného piva.
- Pes má v dnešní ekonomice lepší PR než lidský potomek.